DOGPOINT

Soukromý útulek pro opuštěné a týrané psy

Co si představíte, když se řekne útulek? Psy v kotcích, bez péče a na mrazu? Existují sice taková zařízení, Dogpoint k nim ale nepatří. Snaží se ze všech sil pomáhat psům bez domova, psům problémovým nebo zatoulaným. Dává jim nejlepší možnou péči, krmivo, trénink. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu se o své svěřence Dogpoint stará, aby jim stejně jako další útulky a azyly vytvořil důstojné podmínky pro život a zvýšil jejich šance na nový domov. Vy se teď můžete podívat na několik záběrů, které ve zkratce popisují jeden den v Dogpointu. 

Chcete jim přispět? Můžete využít náš transparentní účet s číslem 6342051008/5500. Vybraná částka pak poputuje do dogpointích tlapek. Dále se můžete podívat na jejich stránky http://www.dog-point.cz, kde kromě aktualit najdete i to, co psi zrovna nejvíc potřebují. Díky virtuální adopci (kterou mají ve své nabídce mnohé azyly i útulky, stejně jako Dogpoint) můžete pomoci psům, kteří jsou například nemocní nebo ještě potřebují získat důvěru k člověku – přispějete jim tak na léky nebo speciální potřeby. V sekci Naši psi mimo jiné najdete současné i bývalé svěřence nebo ty, kteří ještě čekají v karanténě.

Web Dogpointu

AZYL HANDIPET RESCUE

Útočiště pro handicapované, nemocné, týrané a opuštěné psy a kočky.

Azyl HandipetRescue CZ je další zařízení, které najdete v naší aplikaci. Jak vypadá provoz azylu, kde se starají o ty nejtěžší případy nemocných, týraných nebo postižených zvířat? Niky Vás provede videy, která vám představí některé svěřence a ve zkratce popíše to, s čím se každý den potýkají. Kromě časové a psychické náročnosti je provoz azylu velmi nákladný, protože se snaží poskytnout všem nemocným a hendikepovaným zvířatům tu nejlepší možnou péči. Chcete pomoci? Můžete využít náš transparentní účet 6342051008/5500, odkud peníze poputují rovnou do handipetích tlapek.

A co všechno patří k životu v azylu? Vstát ve dvě ráno, protože stav jednoho ze svěřenců se rapidně zhoršil, a jet s ním na veterinu. Přemluvit množitelku, aby nechala zvířata vykastrovat, a postarat se o zubožená a nemocná stvoření. Probdít nespočet nocí s novými a novými případy s vědomím, jakým peklem si tato stvoření musela projít. A že to peklo jim připravili lidé. A strávit stovky hodin v kanceláři nad nekonečnou administrativou, protože bez ní by tohle všechno prostě nemohlo fungovat.

I takové stránky má provoz azylů a zařízení, kde pečují o nemocná, týraná a hendikepovaná zvířata. Včetně Handipet Rescue CZ, který vám tenhle týden nechává nahlédnout do zákulisí. Chcete pomoci? Ve videu se dozvíte jak. Popř. navštivte stránku https://www.handipet.org/pomahejte-s-nami/, kde si z různých způsobů pomoci můžete sami vybrat.

Web Handipet Rescue

PSÍ ŽIVOT

Pomáháme zvířatům a jejich 

Psí život je jediná organizace svého druhu v ČR, která se stará o zvířata patřící lidem bez domova. Víc než 90% její činnosti spočívá v poskytování a financování veterinární péče nemocným, zanedbaným nebo týraným psům a kočkám. Pořádá velké očkovací akce, kontroluje své svěřence v terénu, vozí je na veterinu. Zaměstnanci navíc denně absolvují návštěvy v terénu, aby zjistili, jak se zvířatům daří.

Lidé pracující v organizaci Psí život nejenže pravidelně v terénu kontrolují stav zvířat patřících lidem bez domova, ale jezdí také řešit urgentní případy – jako třeba jeden sobotní večer koncem listopadu. Fenka Cony si po kastraci vylízala ránu a vytrhala stehy. Lidé z organizace ji proto ještě ten večer převezli na veterinu, kde fenku ošetřili. Veškeré podobné náklady pokrývá Psí život z finančních darů. Kvůli množství případů z letošního podzimu se však dostává do problémů. Chcete pomoci? Navštivte stránky: http://psizivot.com/chci-pomoci.

Děkujeme, že s námi pomáháte.

„Pokud chtějí lidé pomoci, budeme moc vděční, když dar zašlou přímo přes naši dárcovskou platební bránu na našem webu http://www.psizivot.com/chci-pomoci. Všechny dárce VŽDY informujeme o tom, jakým zvířatům a jak jejich dar pomohl. Tento rok jsme poprvé s financemi v mínusu, a to kolem 250 000 Kč. Sešlo se nám hlavně teď na podzim několik hodně nákladných případů léčby, nemocných a zraněných zvířat a zároveň řešíme stále častěji kastrace koček a psů v různých lokalitách. Týdně vykastrujeme 2-3 zvířata a tyto náklady se nasčítají,“ říká ředitelka organizace Jarmila Pávková.

A jaké jsou příběhy jejich svěřenců? Na dalším videu můžete vidět Brita. V prosinci 2015 ho srazilo auto, jeho páníček nehodě o vlásek unikl a řidič bez pomoci ujel. Od té doby zůstal Brit bez jakéhokoli ošetření, jelikož jeho majitel neměl na veterináře peníze. 

O Britovi se pracovníci Psího života dozvěděli v květnu 2016. Vydali se za ním na Moravu a přesvědčil majitele, aby jim Brita svěřil do péče. Přebírali ho v zuboženém stavu. Veterinární vyšetření ukázalo, že má zlomeninu třináctého hrudního obratle a jeho úlomky v míše. Kvůli dlouhé časové prodlevě od zranění už operace nebyla možná. Pravá zadní noha byla sedřená na kost, měl kožní problémy a zánět močového měchýře.

Díky péčím a rehabilitacím už je však Brit zdravý. Pohybuje se s pomocí invalidnímu vozíčku. Je trvale v péči organizace Psí život.

Web Psího Života

Útulek tibet

Soukromý rodinný azyl pro kočičky, handicapované pejsky a mini farm sanctuary.

Útulek Tibet má okolo 150 svěřenců, z toho téměř stovku koček. Na videu můžete vidět venkovní voliéry, kde jsou kočky zdravé, ve vnitřních ubikacích jsou kočky s FIV a FeLV. Tyhle kočičí nemoci známé jako kočičí AIDS a leukémie často kočky odsoudí k životu v útulku. Je sice pravda, že nesmí přijít do kontaktu se zdravými kočkami, ale na lásce a vděčnosti jim to rozhodně neubírá. Je jen na zvážení každého, jestli dopřeje těmhle láskyplným zvířatům otevřenou náruč, nebo se jim vyhne obloukem. A to i přesto, že jmenované nemoci nejsou přenosné na lidi.

Ze 150 svěřenců Útulek Tibet je 10 psů – převážně starých a nemocných. Často se jedná o psy týrané, jak v případě Lízy a Agáty, dvou feneček, které mají polovinu těla paralyzovanou. Cit v zadních tlapkách sice mají, ale ani po roce a půl intenzivních terapií se nepodařilo je rozchodit. A tak při vycházkách řádí s vozíčkem. Fenečka ovčáka, kterou můžete vidět hned v úvodu videa, se jmenuje Meredith a má rakovinu. Naštěstí chemoterapie zabírá a prognózy jsou velmi dobré.

I přes smutné osudy tibetských svěřenců je z videa jasně patrné, kolik lásky a péče se jim dostává. Je úžasné, že taková zařízení existují. Jak dlouho existovat budou, je však otázka – Útulek Tibet je totiž v případě financí na konci s dechem.

Při 150 zvířatech, která mají v péči, najdou v Útulku Tibet čas, lásku a pohlazení pro každého jednoho z nich. V hlavních rolích se vám v dalším videu představí Lenny, třínohý slepý srneček, kterého našli na jaře 20115 u jeho mrtvé mámy. Doprovod mu dělá stará fenka Vendulka, která byla většinu života týraná. Dlouho byla agresivní a nikoho k sobě nepustila. Nakonec si její důvěru získal jeden člověk –  zakladatelka útulku Alžběta Humlíčková. Na závěr nemůže chybět Sid, hlavní tvář Tibetu, a pár opeřených dam zachráněných z velkochovu.

Sid se na našich facebookových stránkách objevil hned několikrát. Je totiž hlavní tváří úžasného zařízení Útulek Tibet. Stačilo málo a zemřel by krutou smrtí jako podvyživené sele. Manželé Humlíčkovi se ho ujali a dnes je Sid nejmajestátnějším členem útulku. Chcete vidět, jak vypadá taková prasečí láska? Koukněte na video nebo se domluvte předem s útulkem a zastavte se na návštěvu. A když s sebou přinesete něco dobrého na zub, Sid vám jistě poděkuje. Pokud útulku chcete pomoci, nezapomeňte navštívit jejich stránky http://www.utulektibet.cz/cs/pomozte.

Web útulku

BRNĚNSKÝ MAX – DOMOV PRO KOČKY, Z.S.

Elen Maňasová se už přes dvacet let se stará o toulavé a nemocné kočky. Založila Brněnský Max - domov pro kočky, z.s., kde jsou staré, nemocné nebo nechtěné kočky, objíždí Brno a krmí tuláky. Její den se sestává z práce a péče o zvířata. Často napravuje to, co jiní pokazí. Ať už je to zlý úmysl, lhostejnost nebo shoda náhod. 

Mluvíme o kastracích a nezodpovědném přístupu některých lidí. Často slýcháme, že řešení je nechat přírodu, ať si poradí. V tom případě bychom ale museli vymazat tisíce let domestikace zvířat, vymazat vliv člověka na přírodu a krajinu, odstranit zajeté stereotypy z podvědomí společnosti a přestat množit zvířata. To všechno není možné. Proto jsme rádi, že existují lidé jako Elen a Brněnský Max - domov pro kočky, z.s., kteří zvířatům poskytují azyl a jsou jejich majákem v bouřlivé a uspěchané době. Jedním ze zachráněných je i Bořík na videu. Přežil díky obětavé péči Elen Maňasové. Ta se v současné době s manželem stará o 87 koček. Dalších cca 30 krmí venku. Chcete pomoci? Brněnský Max hledá dobrovolníka, který by pomohl s krmením venkovních koček. A pomocných rukou není nikdy dost. Spojit se s nimi můžete přes webové stránky www.brnenskymax.estranky.cz.

Web Brněnského Maxe

KLUB MAJITELŮ PRASÁTEK CHOVANÝCH V DOMÁCNOSTI

Český klub majitelů prasátek chovaných v domácnosti vznikl v roce 2010. Ve spolupráci s odborníky vyvinul kompletní krmnou směs, protože jediná dostupná byla z velkochovů pro přírůstky na váze. Udělal vlastní pamlsky (protože zadarmo ani prase nechrochtá) a začal s veterinárními akcemi po celém Česku. V současné době fungují pod klubem dva prasečí útulky – v Trhových Svinech a v Záboří. Po celou dobu se také potýkají s problémem, kterému by se dalo říkat „neinformovanost“ nebo taky „hamižnost“ a „lidská hloupost“. A na začátku toho problému stojí myšlenka… „Já chci prasátko!“

„Je to začarovaný kruh. Zájemce převážně z touhy být něčím výjimečný uvěří slibům chovatele, že zakrslé prasátko je absolutně nenáročné zvíře, velmi odolné vůči chorobám, takže veterináře ani nepotřebuje, jeho hmotnost v dospělosti zaručeně nepřekročí 15kg , maximálně 20kg a náklady na jeho výživu jsou zanedbatelné, protože aby zbytečně nepřibývalo na váze, stačí ho krmit lístkem salátu denně. Zájemce zaplatí nemalou sumu za zaručeně čistokrevné (někdy i s v Excelu či Wordu vyrobeným rodokmenem) prasátko a donese si ho domů. Po pár dnech zjistí, že ne úplně vše, co sliboval chovatel, funguje. Usedne k internetu a najde naše stránky www.prasatkovdomacnosti.cz. Stránky pečlivě nastuduje a pak se buď prasátka zbaví například vyklopením z krabice podobně jako naší Ferdu I. Velikou na sídlišti v Brně, nebo odložením u popelnic, jako naší Kesinku v Praze. V jiném případě zavolá, že to s prasátkem nejde a ať si pro něj přijedeme nejlépe do soboty, protože potom odjíždí na dovolenou. A ať si pospíšíme nebo zavolá řezníka. Jiní slibují, že když prasátko umístíme v našem útulku, budou na něj měsíčně přispívat domluvenou sumou, budou se za ním jezdit dívat a kupovat mu dárečky. Většinou zaplatí jednou, to když prasátko do útulku přivezou a pak se odmlčí a slehne se po nich zem.“ Co doporučuje předsedkyně klubu Martina Katzerová s Karkulkou po boku všem, kteří touží po prasátku?

Web útulku

ZVÍŘE V TÍSNI, Z.S.

Azylový dům pro zvířata - i tak by se dalo říkat organizaci Zvíře v tísni, z.s.. ,,Mezi zvířaty neděláme rozdíly, ale u našich svěřenců musíme brát ohled na kapacitu prostor, takže máme hlavně psy, kočky, králíky, hlodavce a jedno prasátko." Momentálně mají v péči téměř 40 zvířat. V plánu mají koupit větší pozemek a rozšířit azyl o pomoc tzv. hospodářským zvířatům. V azylu mají hodně případů s pohnutým osudem. Když jsme byli na návštěvě, abychom předali Adventní kalendář pro zvířata, dost nás to zasáhlo. Lidská rasa je bohužel schopná i těch nejhorších zvěrstev. ,,Napsali mi - Káčo, pomoz," začíná většina z těchto příběhů, které nám zakladatelka spolku vyprávěla s bojácnou fenečkou v náručí. O zvířata pečuje v domě na vesnici, kam se přestěhovali z Prahy. Cestu si k ní nejčastěji nachází týraná nebo stará a nemocná zvířata.

,,Věk u nás nehraje roli, ale bohužel nám vždy nejdéle zůstávají ti nejstarší, kteří se někdy domova ani nedočkají. Naopak mladá zvířata jdou domů většinou brzy. Platí ale spíš pro štěňata, koťat nám v azylu bohužel několik vyrostlo od miminek." Divíme se a je nám to líto, protože jsme se sami přesvědčili, jak úžasná stvoření to jsou - byť mají pár let navíc nebo je trápí řada neduhů. Sami jsme si ale vyzkoušeli, že adopce takových zvířat není nemožná a navíc je vyvážená takovou měrou vděku a lásky, že ji člověk ani není schopen pojmout. Na videu uvidíte krmení kočičího gangu, jehož část je v přepravných kotcích (čekatelé na kastraci), psí strávníky vevnitř i venku (musí být rozděleni, protože ne všichni se se všemi snesou) a na závěr pro vás máme sladký růžový bonbónek, který se jmenuje Jůlie a to, jak jí chutná, uslyšíte i přes ztišené reproduktory. Pokud chcete vědět víc, můžete se podívat na jejich stránky www.zvirevtisni.org.

Web spolku

ÚTULEK PRO NALEZENÉ PSY V TÁBOŘE

Až na pár výjimek prázdné kotce – to najdete v městském útulku v Táboře. Podařilo se jim totiž něco, po čem touží snad všechny útulky. Zvednout komunikaci a propagaci na takovou úroveň, že prakticky všechna zvířata si brzy najdou nový domov. Pokud k nim přijde pes s pohnutým osudem a jeho povaha není taková, že umožňuje adopci, vyhrnou si rukávy a začnou s ním usilovně pracovat. Díky tomu se jim podařilo „převychovat“ desítky psů, kteří si pak našli nový domov.

Chcete pomoci? „Co potřebujeme je, aby pejsky vzal někdo na procházku, vytvořil jim inzerát, staral se nám o inzertní portály, uvítáme i kreativního psavce, který bude pomáhat s popisy ke psům (zde je nutné mít možnost psa osobně poznat). Propagace je prostě dnes klíčová. Máme dva skvělé fotografy, kteří nám moc pomáhají a pejskům tvoří krásné fotografie, které zachycují nejen jejich vzhled, ale i povahu a náladu. Tyto fotografie pak musíme šířit do světa všemi možnými cestami. Pokud nám chcete pomoci, napište nám na email nebo FB.“ Pokud se chcete zapojit, můžete útulek kontaktovat přes jejich stránky www.utulektabor.cz.

Web útulku

DESTINY PAWS CZ

Jdeme vstříc novým koncům

Filozofií Destiny Paws je, že každé tlapky mají svůj osudový domov a každý domov své osudové tlapky a Destiny Paws je tu od toho, aby tyto dvě cesty propojil v jednu. Z prostorových důvodů přijímá nejčastěji kočky, ale žádné zvíře, pokud jim to situace dovolí, není odmítnuto. Každý živý tvor má nárok na pomocnou ruku. To je jejich filozofie a snaží se, aby byl takto chápán i azyl Destiny Paws.

Všechno má na starosti Tereza, která se k azylu odtsla z působení v jiných organizací. „Snažím se sbírat nové informace a vylepšovat svoji péči a nezamrznout pouze na jednom bodě. Dbám na výběr veterinářů, pokud se mi diagnostika nelíbí, hledám řešení jinde. Snažím se, aby má „práce“ měla smysl. Každému zvířeti vždy hledám domov tak, aby byl spokojen majitel i zvířátko. Na nové majitele kladu vyšší nároky, protože nový domov musí být lepší, než ten dočasný. Základem jdou adoptovaná zvířata do nových domovů kastrovaná (dospělí jedinci), čipovaná, odblešená, odčervená a kompletně vakcinovaná, na základě adopční smlouvy.

Každý případ je něčím komplikovaný a asi úplně nemůžu říci, který byl nejvíce. Jsou zvířata, u kterých je velmi těžké začlenění a socializace, u jiných je to zdraví. Nejvíce mě chytil za srdce Bae, kterého jsem si i nechala a kocoura s větším srdcem jsem nezažila. Byl úžasný a tolik mi pomohl... Nebo tu byla třeba Jája. Kočička, která se rok vzpamatovávala ze smrti majitelky a nedávno po třech letech u mě odjela do toho nejbáječnějšího domova! Locika, která svůj boj vyhrála a i když jí zůstaly trvalé neurologické následky, našla dokonalý domov a paní mi posílá fotky a videa...“ Více příběhů najdete na jejich FB stránkách.

Web útulku

AZYLOVÁ FARMA JARIKHANDA, Z.S.

Farma, která měla být původně čistě kravská záležitost, vznikla v roce 2015 v Březůvkách u Zlína. Jenže zakladatelé nedokázali říct "ne" žádnému zvířeti v nouzi a takhle hezky se to vyvedlo: „Farmu jsme zakládali ve čtyřech - dva lidé a fenky Navara s Dolly, které nás doprovázely i na našich cestách. Téměř okamžitě nás doplnil i salašňák Manu. Na jaře se k nám přidal koník Zindža, v létě krávy Jayinka s Šivou a na podzim naše princezna Pigynka. Nejvíc obyvatel nám ale přibylo až loni. Na jaře se k nám přestěhovala velká celebrita - Arnošt. Pak jsme jeli pro ovcokozí holky Gitu a Sítu, k těm se pak přidal i zbytek ovcokozího gangu - Kumar, Vrinda a Nanda. Mezitím přišla i kozenka Šanti a ovečka Mohini. Domov u nás našel i psí stařeček Harinek a dočasně jsou u nás i tři psí princezny - Adidev, Shyami a Janaki, které zatím bohužel do trvalého domova jít nemůžou.

Taky tu máme jednoho kočičího elegána, kterého jsme si donesli z útulku - Amadea Walmiki. A nesmím zapomenout na achatinu Gopála! A slepičky Garudky! Kromě obyvatel farmy se o několik „našich“ zvířat stará i naše „Pražská spojka“, Arnoštova máma - jde o prasinku Boženku a prasečáka Filipa. Oba čekají, až konečně skončí ta hysterie s prasečím morem a budeme je moci převézt k nám. (I když Filípek je pořád ještě malinký a rádi bychom mu našli trvalý domov u nějakých hodných lidí, ale zatím se nedaří.) K nim (a jejich domácí smečce) brzy přibydou i čtyři pejsci zachránění z množírny. Ti se snad dají brzy do pořádku a budou hledat vlastní rodiny.

Vlastně je nás už docela dost. Ale pořád je ještě tolik zvířat, která potřebují pomoc…“

Web útulku

OS BULDOČÍ NADĚJE

Občanské sdružení na pomoc francouzským buldočkům a anglickým buldokům.

Plochočumáčí matky založily sdružení před šesti lety a to, co začalo dočaskami a domluvami po sítích, se rozrostlo v oficiální spolek. „S tím také přímo úměrně rostl počet vyrozených, dále nepotřebných fen a také naše naštvání,“ říká Hana z Buldočí naděje. O tom, jak se to celé událo, vám poví buldoček František...

„Tak o to bych mohl něco povídat. Bylo to nějak takhle. Žil jsem si celkem spokojeně jako jedináček, kokinka, každej den nová fenkámoška v parku, snídaně po kavárnách, prostě solidní život městskýho psa, co má štýl. Jednoho dne jsem se ale probudil a věděl jsem, že svět už nebude jako dřív. Ten den jsem dostal sestru. Byla dost stará, dost opelichaná a vůbec neměla štýl, co jsem měl já. Byla z útulku. Před tím z množírny. Dostala jméno Stella a mně skončil báječnej život jedináčka. Od té doby nebyl asi den, kdy bych neslyšel něco o útulku nebo o těch množírnách.

Stella postupně zarůstala srstí a nám se doma začali objevovat další psi, přesněji řečeno u mě v pelechu. Z čehož jsem nebyl nějak vorvanej, ale učil jsem je, jak mít taky štýl. Chvilku pobyli a pak zas jeli o kus dál, do svýho.

Prostě long story short, přátelé. Doma jela jedna dočaska za druhou a mě se nikdo neptal, jako co si o tom myslím nebo tak. Jednou jsem zaslechl něco o tom, že prý nějaká naděje. Vypadalo to, že budu mít naději zase na pohodovej relaxživot a prázdnej pelech, ale figu, přátelé. Dostali na ty svoje útulkový blbiny lejstro a všechno bylo ještě horší. Celý to vygradovalo tím, že jsem musel emigrovat z města na vesnici, kde vůbec nejsou tak hezký fenky jako bývávaly v parku a už bych si ani nevzpomněl, kdy naposledy jsem byl na gauči sám. Ale předávám těm bezdomoveckým kámošům aspoň ty lekce štýlu exměstskýho samečka, tak za to jsem rád, protože podle mě jsem v tom fakt dobrej.“

Web útulku

ZÁCHRANNÁ STANICE PRO ZRANĚNÉ ŽIVOČICHY NA HUSLÍKU

Jsme tu pro naši přírodu

„Hlavním cílem záchranných stanic je pomoc zraněným volně žijícím živočichům, péče o ně s cílem navrátit je zpět do přírody. Základní filozofická myšlenka se pak opírá o fakt, že většina zranění volně žijících živočichů je způsobena lidskou činností, proto takoví živočichové naši pomoc zpětně potřebují,“ říkají v záchranné stanici na Huslíku. 

„Naše záchranná stanice vznikla přibližně před 25 lety ochranářskými aktivitami pana Luboše Vaňka, který se jako sokolník začal strat o zraněné dravce, postupně se aktivity rozrůstaly, až se z koníčka stala práce.“ V roce 2000 se Záchranná stanice připojila k Českému svazu ochránců přírody, pod kterým funguje dodnes.

Za svou působnost ošetřili její pracovníci přes 20 000 volně žijících živočichů. Jen vloni jich přijali 1717, zhruba 60 % se jich podařilo vrátit zpět do volné přírody.

Web útulku

ANIDEF – ÚTULEK ŽIM

animal defence - útulek pro opuštěná a týraná zvířata

Tenhle útulek doslova povstal z popela. „Útulek v Žimu byl provozován Nadací Tlapka zhruba 10 let. V březnu 2017 odešli původní ošetřovatelé a útulek i se zvířaty převzal tým dobrovolníků, kteří jej začali rekonstruovat. K 1. červenci 2017 vznikl z iniciativy těchto dobrovolníků spolek AniDef, který útulek provozuje dodnes.“

Za rok 2017 se jim podařilo najít domov více jak 200 zvířatům. „S kapacitou 30 psů a 15 koček máme poměrně velkou fluktuaci - přichází k nám mnoho opuštěných či zaběhnutých zvířat z ulice (míváme běžně i 5 nebo 7 příjmů týdně), na druhou stranu se intenzivně snažíme hledat jim domovy, což se nám daří.“

V Žimu se občas setkávají se psy, které jiní označují za problémové. V čem vězí tento problém nejčastěji? „Nejčastěji to bývá bázlivost a následky traumat z hrubého zacházení. Těmto pejskům věnujeme zvláštní pozornost a zvykáme je na lidský kontakt, učíme je nám věřit, poznávat různé situace (jízda autem, procházka na vodítku atd.) a socializujeme je. U komplikovanějších případů vyhledáváme radu odborníků, jelikož my sami odborníci na problémové chování ani trenéři nejsme.“

Web útulku