Levné potraviny za nejvyšší cenu
Vánoce jsou za dveřmi. Blíží se doba, kdy jsou přátelé a rodiny pospolu, kdy se stoly prohýbají pod množstvím jídla, a z kuchyní se stává výrobna cukroví. Mouka, cukr, vejce... Vejce jsou proto v akci - jako každé svátky. Z levných vajec se stávají ještě levnější. A to i přesto, že ti, které nevidíme, za ně zaplatili cenu nejvyšší.
Žluté pípající kuličky, často brány jako symbol Velikonoc, které rozněžní nejen ženy, se narodí v inkubátorech/líhních. Brzy poté jsou rozřazeny - tu kohoutci, tu slepičky. Děje se tak na pojízdných pásech, kde s nimi nikdo nezachází "v rukavičkách". Živí kohoutci končí v igelitových pytlích nebo v drtičích. Slepičky čeká výkrm a život v klecích. A jatka.
Kdo má lepší osud?
Život v klecích je složený z dlouhých, po sobě plynoucích dní, během kterých jsou inteligentní stvoření držena měsíce v těsném prostoru. Dokážete si představit, že by vás někdo držel devět měsíců na záchodě o rozměrech, které by vám neumožnily roztáhnout ruce a alespoň se protáhnout a to za přítomnosti několika dalších lidí rozdílných povah? Po tu dobu byste také museli odvádět svou práci. Pokud by vaše produktivita klesla, čekala by vás cesta na jatka. Ale ta vás čeká stejně - dřív nebo později.
Víte, že slepice přistupuje ke každému svému kuřeti individuálně podle jeho povahy?
Klecové chovy, ať už slepic, prasat nebo jiných zvířat neumožňují, aby naplňovala své přirozené potřeby. Naopak. Život ve výkalech, bez slunce, čerstvého vzduchu nebo možnosti se volně pohybovat z nich udělala levný produkt. Ve světě domácích mazlíčků se tomu říká množírny, ze kterých jsou zachraňováni. Ve světě hospodářských zvířat chovy, ve kterých jsou ponechána. A my, lidé, za to platíme.
Protože s levným vejcem nebo masem či mlékem kupujeme i podmínky, ve kterých tato zvířata musí žít. A svou poptávkou po levných "potravinách" k tomuto životu odsuzujeme další a další. Míč je tedy na naší straně hřiště – změníme jejich osud?