Sledujte nás

FBicon.png
instagramIcon.png

© Created by Lukas Klabal

Jsem množitel?

Až 80% psů v útulcích pochází od drobných množitelů, kteří chtěli „aspoň jednou dopřát svojí fence štěňátka“. Přijde vám to jako nesmysl? Psa má doma téměř polovina českých domácností. Údaje z roku 2012 hovoří o 2,2 milionu psů - těch registrovaných. A útulky praskají ve švech.

 

Množírny jsou zlo. A drobní množitelé mají výjimku? Ano, možná se nedají srovnat podmínky, ve kterých žijí psi, jejichž štěňata pak i přes snahu majitelů skončí v útulku s podmínkami, které měli psi v Kamenici. Ale nic to nemění na tom, že pak většinu svého života stráví ve studeném kotci. Podařilo se vám udat všechna štěňata? Skvělé! A máte jistotu, že za rok, za dva, nebo třeba příští týden psa nikdo neodloží? A co křížení? Máte jistotu, že se štěně narodí zdravé?

 

Psi z Kamenice se teď dostávají z nejhoršího. Stejně jako tisíce dalších pak budou hledat nový domov. Jsou součástí problému, jehož řešení nepřijde, pokud nezačneme vnímat svět komplexně a nepřestaneme se dívat jen na sebe a své zájmy. A jsou to skutečně jen naše zájmy. To, aby každá fenka měla štěňata, totiž NEVYCHÁZÍ Z PŘIROZENÉHO CHOVÁNÍ PSŮ. Feny nejsou fabriky. Nestavme je do té role jen kvůli svému přesvědčení.

 

Téměř dvě desítky takových „fabrik“ z Kamenice se dostalo do péče OS Buldočí naděje.

 

„Po oklepání se z šoku (našeho) byla péče v prvních dnech hlavně o neustálém uklízení hovínek a čištění pelíšků, protože všichni psi jsou zvyklí dělat potřebu rovnou pod sebe. V prvních dnech bylo také potřeba zjistit jejich zdravotní stav, vše pořádně zdokumentovat a hlavně zahájit válku s blechami, než blechy expandují za hranice karantény. Všichni psi byli masivně zablešení, blechy je žraly za živa a nechávaly za sebou krvavé boláky a slezlou srst. Pro jistotu ťukám na dřevo, ale zdá se, že tuhle válku jsme vyhráli a psům se evidentně ulevilo. Také jsme museli zjistit, kdo se s kým snese, kdo koho vážně nemá rád, který pes nedá pokoj fenkám a podle toho přizpůsobit jejich rozdělení do pelíšků.

 

Postupně jsme se psy začali jezdit na veterinu na vstupní vyšetření. Všichni do jednoho byli tak dehydrovaní, že se u některých ani nepodařilo odebrat krev pro hematologické a biochemické vyšetření. Spousta z nich má poškozené oči, takže začal cirkus s kapáním kapiček. Kapání do očí není nic moc příjemného pro žádného psa, natož pro ty, kteří nejsou zvyklí na žádnou manipulaci a kontakt s člověkem je dožene až k agresivní obraně. Bohužel vředy na rohovkách jsou neúprosné a tak pětkrát denně svádíme s většinou z nich boj o každou dobře namířenou kapičku.

 

Pomalu se nám všichni otevírají, už nás nikdo z nich nechce sežrat, manipulace je čím dál tím jednodušší a všichni si nesměle říkají o mazlení a lidský kontakt. Začínáme v nich rozeznávat nezaměnitelné buldočí povahy a rozeznávat jejich psosobnosti. Podle hlubokého nočního odfukování a příšerného chrápání tak specifického pro buldoky to vypadá, že jsou spokojení a nabírají nové síly.

Nikdy nás nepřestane fascinovat, kolik toho psí tělo vydrží. Dlouhé měsíce a roky živořili v tom nejhorším možném prostředí, často evidentně neměli co jíst, natož pít, bez lidského kontaktu strádali psychicky a stejně nám, lidem, dávají další a další šance, abychom si to u nich vyžehlili. A my jsme jim všem slíbili, že jim vybereme takové rodiny, které jim to všechno stokrát vynahradí. Do doby, než přijde řada na adopční pohovory, budeme ale dál každou chvilku ošetřovat oči, sbírat bobky, lítat s mopem a doufat, že se z toho nezblázníme.“

 

My plochočumáčím matkám z celého srdce děkujeme za péči. A doufáme, že takových příběhů bude stále méně a méně. Že lidé nebudou množit - ať už v malém či ve velkém. Naštvali jsme vás? Než začnete křičet, že ta vaše štěňátka se mají krásně, podívejte se doma, jestli se vám tam neválí křišťálová koule. Bez ní totiž nemůžete s jistotou tvrdit, že se nestanete součástí nekonečného koloběhu psů bez domova.