Už jste sia mohli přečíst, že chovat exotická zvířata vyžaduje množství informací a také dodržování zákonů. I já sama jsem se k chovu želvy odhodlávala dlouhých dvacet let. Z dětského snu se stala touha, ale zároveň jsem si uvědomovala zodpovědnost. Až s vlastní zahradou jsem uznala, že dokážu nabídnout podmínky pro spokojený život tvora, který je na mně a mou znalost péče o něj zcela odkázaný.

​

A tak do mého života a bytu vstoupil Fred. Už jen sestavení terária byl oříšek, protože želva se ráda proběhne (ano, vážně proběhne) a navíc se někam s láskou schová. Ale zároveň si na svůj domek klidně vyleze. Proto je důležité, aby její "hřiště" bylo dostatečně daleko od misky s vodou. Želvy jsou totiž mistři v lenošení a velmi rády si zkrátí cestu skokem z něčeho vyvýšeného. Může se tak stát, že spadne do vody bříškem nahoru a to by mohl být pro suchozemskou želvu konec. 

​

Opatrnosti je třeba i při svícení. Žárovku do terária zapínejte jen, když jste doma, želvy se rády zvedají na zadní nožičky a pád na krunýř může být pod žárovkou smrtelný. Přes bříško se totiž velmi rychle přehřeje. Mísa s vodou musí být mělká. Já v ní mám ještě placaté kameny, aby se můj Fred vážně jen smočil po spodní okraj krunýře a dobře se mu lezlo ven. Jinak je od teplejších dnů až do brzkého podzimu na zahradě.

​

Zahradu jsem musela želvímu nájemníkovi přizpůsobit, aby někde nezapadl, nebo se nezranil. I přes to se mu podařilo třikrát prohrabat k sousedům. Suchozemské želvy velmi rády hrabou, takže si na to dejte pozor, aby vám želvička neutekla navždy. Želvy potřebují vitamín D pro pevný krunýř, ten přijímají ze slunečního záření, nebo ze speciálních žárovek, které koupíte v chovatelský potřebách. Nutností je také pestrá strava a pravidelné vyprazdňování. Proto Freda koupu v teplé vodě, sedím u něj a držím ho tak, aby měl ponořenou jen zadní část těla. Ta teplá voda dělá s želvím trávením divy.

​

Ačkoli se může zdát, že je želva vlastně docela nudná stejně, jako hadi, musím říct, že to není pravda. Želva je plaz, přijímá tedy teplo z okolí a podle toho je aktivní (je chladno = pomalejší je i želva).  Fred má rád, když ho chovám, protože se u mě ohřeje, nebo když ho drbu na hlavě a na krku. Dokonce jsem se dočetla, že želva reaguje na vibrace hlasu člověka, který jí dává jídlo. Po dvou letech neustálého mluvení při krmení mám skutečně pocit, že opravdu reaguje.

Pokud tedy chcete fajn zvířátko vhodné pro alergiky, suchozemská želva je dobrá volba. Navíc se dost možná dožije vyššího věku, než vy ☺

Autor: Věra Exnerová