Sledujte nás

FBicon.png
instagramIcon.png

© Created by Lukas Klabal

Proč neshrabávat listí

Odložte hrábě, pomalu odstupte od listí a nikomu se nic nestane…

Navzdory obecnému mínění podzimní listí není otrava. Padající listí je totiž součástí přirozeného ekosystému. Poskytuje nejen krytí a hnojivo, ale i klidný úkryt pro divoká zvířata.

Sepsali jsme pro vás pět důvodů proč listí neshrabávat.

1. Je to nepřirozené. Ač se to někdy vymyká našemu lidskému chápání, v přírodě se nic neděje jen tak. Dokonce i opadávání listí má svůj důvod. Vrstva spadaného listí totiž vytvoří svůj malý mini-ekosystém, jehož součástí jsou nejrůznější tvorové.

 

2. Listí je součástí habitatu divokých zvířat. Na spadané listí z „vaší“ zahrady spoléhá velká spousta zvířat. Nenajdou pod ním jen dokonalý úkryt, ale je pro ně i zdrojem potravy. Týká se to třeba mloků, veverek, ropuch, rejsků, žížal i mnoha druhů hmyzu. Na spadané listí spoléhají i motýli a pěvci. 

 

„V zimních měsících v hromadách listí najdeme mnoho motýlů či můr ve stádiu zakuklení či housenky. Shrabáním listí odstraňujete celé populace motýlů, kteří by se jinak ve vaší zahradě objevili,“ říká David Mizejewski, přírodovědec z Národní federace pro divoce žijící zvířata a rostliny.

 

A pokud se „vašem“ listí nenajde místečko pro hmyz, pravděpodobně ze své zahrady odeženete ptáky, kteří budou na jaře hledat zdroj potravy pro své mladé někde jinde.

 

3. Listí je přirozeným hnojivem a mulčem. Zahradníci, kteří nechají spadané listí na pokoji, na tom vydělají hned dvakrát! Listí totiž vytváří přirozený mulč, který potlačuje růst plevelu, a zároveň při svém rozkladu přidává do půdy živiny.

 

Pokud shrabete všechno listí, připravíte se o přirozenou pomoc vaší zahradě a trávníku. Tak proč utrácet peníze za něco, co příroda vymyslela za nás? Pokud vám však i přesto nebude pohled na spadané listí lahodit, stačí, když ho přesunete na místo, kde vám zas tolik vadit nebude.

 

4. Listí není odpad. Vyhazování listí v plastových pytlech je do nebe volající nestoudnost. Zbytky jídla a odpad ze zahrad tvoří až 30 % odpadu na skládkách. Pokud tedy i přes to všechno opravdu musíte listí shrabat, odložte ho na kompost. Pokud sami kompost nemáte, určitě neváhejte využít služeb městských kompostáren či komunitních zahrad.

 

Navíc! Jakožto přirozené hnojivo listí neohrožuje přírodu, ani lidská či mimolidská zvířata nežádoucími účinky ani stékáním do vodních toků, jako tomu je u hnojiv chemických, která svým odpadem škodí celé planetě.

 

5. Šetřete svou energií. Pokud vás nepřesvědčily naše předchozí důvody, tento si určitě vezmete k srdci. Příroda má své cykly, které důsledně následuje. (I když v posledních letech až desetiletích se právě kvůli nám tyto cykly mění. A ne k lepšímu…) Jeden cyklus končí a druhý začíná. Proč plýtvat energií na něco tak pomíjivého, jako je spadané listí? Raději se v klidu posaďte za okno s voňavým teplým čajem a kochejte se krásami barev, které dokáže vytvořit jen podzimní příroda.

 

Vendula Havlová

„Po oklepání se z šoku (našeho) byla péče v prvních dnech hlavně o neustálém uklízení hovínek a čištění pelíšků, protože všichni psi jsou zvyklí dělat potřebu rovnou pod sebe. V prvních dnech bylo také potřeba zjistit jejich zdravotní stav, vše pořádně zdokumentovat a hlavně zahájit válku s blechami, než blechy expandují za hranice karantény. Všichni psi byli masivně zablešení, blechy je žraly za živa a nechávaly za sebou krvavé boláky a slezlou srst. Pro jistotu ťukám na dřevo, ale zdá se, že tuhle válku jsme vyhráli a psům se evidentně ulevilo. Také jsme museli zjistit, kdo se s kým snese, kdo koho vážně nemá rád, který pes nedá pokoj fenkám a podle toho přizpůsobit jejich rozdělení do pelíšků.

 

Postupně jsme se psy začali jezdit na veterinu na vstupní vyšetření. Všichni do jednoho byli tak dehydrovaní, že se u některých ani nepodařilo odebrat krev pro hematologické a biochemické vyšetření. Spousta z nich má poškozené oči, takže začal cirkus s kapáním kapiček. Kapání do očí není nic moc příjemného pro žádného psa, natož pro ty, kteří nejsou zvyklí na žádnou manipulaci a kontakt s člověkem je dožene až k agresivní obraně. Bohužel vředy na rohovkách jsou neúprosné a tak pětkrát denně svádíme s většinou z nich boj o každou dobře namířenou kapičku.

 

Pomalu se nám všichni otevírají, už nás nikdo z nich nechce sežrat, manipulace je čím dál tím jednodušší a všichni si nesměle říkají o mazlení a lidský kontakt. Začínáme v nich rozeznávat nezaměnitelné buldočí povahy a rozeznávat jejich psosobnosti. Podle hlubokého nočního odfukování a příšerného chrápání tak specifického pro buldoky to vypadá, že jsou spokojení a nabírají nové síly.

Nikdy nás nepřestane fascinovat, kolik toho psí tělo vydrží. Dlouhé měsíce a roky živořili v tom nejhorším možném prostředí, často evidentně neměli co jíst, natož pít, bez lidského kontaktu strádali psychicky a stejně nám, lidem, dávají další a další šance, abychom si to u nich vyžehlili. A my jsme jim všem slíbili, že jim vybereme takové rodiny, které jim to všechno stokrát vynahradí. Do doby, než přijde řada na adopční pohovory, budeme ale dál každou chvilku ošetřovat oči, sbírat bobky, lítat s mopem a doufat, že se z toho nezblázníme.“

 

My plochočumáčím matkám z celého srdce děkujeme za péči. A doufáme, že takových příběhů bude stále méně a méně. Že lidé nebudou množit - ať už v malém či ve velkém. Naštvali jsme vás? Než začnete křičet, že ta vaše štěňátka se mají krásně, podívejte se doma, jestli se vám tam neválí křišťálová koule. Bez ní totiž nemůžete s jistotou tvrdit, že se nestanete součástí nekonečného koloběhu psů bez domova.